Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nezameniteľný Trevorov spev-škrekot, svojský zvuk a spôsob hry na klávesy, charakteristický gitarový sound a nakoniec aj jedinečná technika hry na bicie - to všetko sú atribúty, na ktorých stavia osobité zoskupenie z Talianska menom SADIST, a podľa ktorých ho je možné bez problémov identifikovať. Či už patríte k priaznivcom SADIST alebo nie, musíte uznať, že táto banda si dlhodobo dokázala udržať status legendy a hľadača nových postupov. Podarilo sa im túto povesť udržať aj novým albumom?
Po predchádzajúcom, návratovom albume „Sadist“ prichádzajú Taliani s tématickým opusom, na ktorom sa venujú zime, ako i radostiam a starostiam s týmto ročným obdobím spojenými. Fascinácie snehom a mrazom sa zhostili vcelku vkusne a aj s humorom, čo kvitujem. Snáď za jediný úlet opačným smerom – k trápnosti – možno počítať hlúpučký obal albumu. Ak odhliadneme od netradičnej tématiky, ostatok albumu je naopak tradičný, miestami až príliš tradičný SADIST. Tvrdý, agresívny, melodický, no hlavne hráčsky a zvukovo vypiplaný. Samozrejme, aj so všetkými pozitívami i negatívami, ktoré takéto opakovanie sa so sebou prináša. Nech sa pozerám na „Season In Silence“ z ktoréhokoľvek pohľadu, môžem skonštatovať, že odpoveď na otázku položenú na začiatku bude jednoduchá. Nepodarilo úplne. SADIST sú stále legendou, no na hľadanie nových chodníčkov už zjavne rezignovali – čo nie je tá najlepšia správa. Áno, stále sú to výborní inštrumentalisti a hudobníci, no už nedokážu prekvapovať tak, ako v minulosti. SADIST sa spoliehajú na istý štandard, ktorý stačí nielen im, ale hlavne väčšine fanúšikov – či je tento stav k dobru veci, si nie som celkom istý.
Na záver recenzie predchádzajúceho návratového albumu „Sadist“ som napísal túto vetu: „Pri ďalšom stretnutí už nemusím byť takýto ústretový“. A dnes už môžem potvrdiť, že môj zdvihnutý prst sa zmenil na mávnutie rukou.
1. Aput
2. Broken And Reborn
3. Season In Silence
4. The Attic And The World Of Emotions
5. Evil Birds
6. Ogron
7. Night Owl
8. Snowman
9. Bloody Cold Winter
10. The Abyss
11. Frozen Hands
12. Hiberna
Diskografie
Season In Silence (2010) Sadist (2007) Lego (2000) Crust (1997) Tribe (1996) Above The Light (1993) Black Screams (demo) (1991) Black Screams (EP) (1991)
Na nějaké přehnané mávání rukama to rozhodně není, drahý kolego. Jistě, SADIST "pouze" pokračují tam, kde skončili na předchozí comebackové nahrávce, nicméně stále tak činí s grácií a nadhledem. Upřímně, od italských techniků už ani nečekám taková překvapení, jakými byly svého času "Tribe" a zejména pak "Crust". Suma sumárum, ač je tenhle sněhulák zas o trochu více čitelný, je mi pořád sympatičtější než bizarní deska s dvojitým dudlíkem na obalu.
29. dubna 2010
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
smudlinek
8,5 / 10
Na tuhle kapelu jsem přišel až teprve před pár týdny, takže jejich starší alba nemám, proto se mi novinka jeví dost originálně. Je fajn, obohatit si sbírku o tuto kapelu.
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.